Rozhovor s Medanem

DJ C.N.B.
DJ C.N.B. na Soundcloud

 V tuto chvíli jsi organizátor naší party i ty, jsi DJ, ale já začnu latexem. Jak si se k němu dostal? Popiš nám své začátky, hledání, cestu a motivy.

 

Tahle zdánlivě jednoduchá otázka má celkem složitou odpověď. 🙂 Pan PhDr. Aleš Kolářský CSc., který v psychiatrii založil obor sexodiagnostika, by nejspíš řekl, že mé behaviorální vzorce sexuality v mozku jsou netypické a jsou alterovány obsahem. Alterace obsahem znamená nahrazení nebo rozšíření běžného sexuálního cíle (lidské tělo) fetišem - např. oděvem. Jsem tedy fetišista. Fetiš (fetico) = umělý artefakt s erotickým obsahem a fetišismus = sexuální vzrušení z neživých objektů.

Ptáš se jak jsem se k tomu dostal. Pan doktor Kolářský také píše: "Deviant slyší od ostatních, co na ně eroticky působí, a začíná si uvědomovat odlišný účinek téhož na sebe sama." Aneb má puberta. Člověk si odchylku začíná uvědomovat v pubertálním věku, je utvářena už v raném dětství a vzniká ještě před porodem. Líbí se mi co říká Altair ve svých skvělých přednáškách: ”jako úchyl jsem se narodil”. Na tom se koneckonců vesměs shodují i odborníci, že parafilie (odlišná sexualita) je vrozená - je to záležitost neurologická, nelze tedy hledat nějaký zážitek, který to vyvolal. Pamatuju si už ze školky, že jsem měl vždycky zvláštní pocit z nošení pláštěnky, když venku pršelo. Fascinoval mě ten materiál a fakt, že se do něj mám obléct, což se později v dětství promítlo i do prvních mokrých snů, ve kterých jsem měl představy o ženách v něčem lesklém, průhledném, umělohmotném. Tenkrát jsem o latexu ještě nevěděl, ten jsem objevil až na střední škole, kdy po intru kolovaly archívy porno fotek, mezi kterými se jako šafránu objevovalo i pár "lesklých". Ty jsem sbíral, ostatní mě tolik nebraly. V pubertě jsem se za to sice ještě před ostatními styděl a nemluvil o tom, ale já byl vždycky člověk, který jde za svým a nehledí na mainstream, takže obrázky, videa a později články a komunitu jsem si hledal jak jen to šlo. Latex ale pro mě není podmínka k dosažení uspokojení - odborník by řekl, že parafilie u mě není klinická. Nemám problém se sexem bez něj. Cítím ale, že to je chudší. Latex je jako koření, součást předehry, která mě přivede do varu.

Není to ale jen vizuální věc co mě na tom vzrušuje. Jde i o fakt, že partnerka, celá oblečená v latexu, je vlastně omezena - je to forma bondáže. Ruka přes rukavici necítí nic než latex, latex její tělo obepíná a stahuje, ona tak cítí pevný dotek a vzrušení na celém svém těle. Tře se jí o bradavky, má zaříznuté latexové kalhotky klouzající v rozkroku, třeba i s dildy... S každým vrzavým pohybem tomu nemůže uniknout, protože je latex prostě součástí jejího těla. Ona pověstná druhá kůže. Navíc to zvýrazňuje její křivky, zahlazuje nedostatky a cítí se pak najednou krásnější, čubkovštější, zvedá jí to sebevědomí a sexualita z ní úplně sálá.

 

 

Vzal jsi to z vědeckého konce, dobrá 🙂 Zatím jsi psal o partnerce v latexu. U čehož mnoho mužů i skončí, ale ty jsi, řekla bych, docela vášnivý nositel latexu. Vím, že moc rád nosíš i několik vrstev přes sebe. Co je na tom lepšího než mít jednu?

 

Jen na partnerce, to by byla nuda a nefér. I ona chce mít přeci svého partnera sexy! 🙂 U těch vrstev nevím jestli je lepší méně nebo více. Z praktického hlediska je to jedno - latex nehřeje ani nechladí a po erotické stránce taky necítím rozdíl - obojí má své kouzlo. Na sobě dávám přednost „běžnému“ oblečení v latexové podobě a nosím to, co obvykle - kalhoty, tričko, mikinu. Na společensky významnějších akcích pak sako a košili s kravatou – to mimochodem v běžném životě nesnáším, takže v latexu je jediná možnost mě s kravatou vidět. 🙂 Snažím se být v rámci možností originální a bořit laické představy, že chlap v latexu vypadá jako gay nebo potápěč. Catsuit se mi líbí na ženách, na sobě ale nevidím důvod ho mít. Je tedy přirozené, že s takovým přístupem je těch vrstev víc – např. tričko, košile, sako. Tři vrstvy. Vyplývá to prostě z podstaty věci. Baví mě to. Člověk si i přes několik vrstev připadá v latexu takový oblečený/neoblečený a to je vzrušující.

 

 

Paráda. Tak půjdeme pomalu k párty. Když jsi před dvěma lety vyrazil na naší akci, co tě tam nalákalo? Neznal jsi ani mě ani Miliho tuším v té době.

 

Miliho jsem opravdu v té době ještě osobně neznal, ale tebe už malinko jo – jednou jsme spolu byli seznámeni na FN ještě v Cover place. Ty už si nepamatuješ? 🙂 Každopádně já šel na Adrienne párty jednak proto, že jsem chtěl jít obecně na jakoukoliv fetish párty, abych mohl být v latexu mezi „svými“ a druhak právě proto, že jsem se s vámi chtěl poznat osobně. A dobře jsem udělal, protože tím jak to tam bylo komorní a Mili mě hned s každým seznamoval, bylo snadné se začlenit, pokecat a užít si s vámi večer v latexu.

 

Z Cover place si tvůj obličej nepamatuju, promiň 🙂 Ale ještě si tě vybavuju na Latex party Piraňek, ale tam jsme spolu nemluvili. Takže napotřetí to už klaplo… Co bys řekl na námitky lidí, kteří ještě nejsou součástí komunity, chtěli by na párty, ale nějak se zdráhají?

 

Nejdřív je třeba si říct, co je to vlastně ta komunita? Z mého pohledu jsou to všichni lidé, kteří se nějakým způsobem zajímají o dění, protože to sami mají podobně. A je jedno, jestli je to člověk veřejně známý nebo ne. I pasivně přihlížející člověk tvoří sledovanost, je tedy součástí a dříve nebo později se na nějaké akci objeví. Dále je třeba zmínit, že komunita se z pohledu chození na akce rozděluje. Např. vím, že existují lidé, kteří z principu chodí jen třeba na Hell akce. Na druhou stranu jsou zase lidi, kterým se Hellí pojetí nelíbí… Jiní zase dávají přednost akčnícím akcím. Každý má něco. Tato část lidí je o tom svém přesvědčena a můžeme je zlomit jedině vytrváním a zdokonalováním toho, co děláme. Tím, že jim ukážeme, že absencí na naší párty přicházejí o něco, kde by vlastně být chtěli.

Pak je tu ta část komunity, kterou asi spíš máš na mysli - ti co nechodí na žádné párty. Ty bych rozdělil do několika kategorií:

Ti, co ještě neprošli coming outem - ti k tomu musí dospět sami. A měli by co nejdřív, je to vysvobození!

Partnerský pár – ten často už nemá potřebu někam chodit, protože si to užívá doma. I přes to je ale fajn se sem tam ukázat mezi lidmi. Na naší párty už spousta párů chodí, takže si tam rozhodně pokecáte a kdoví, třeba i seznámíte s jiným fajn párem.

Samotná žena – pokud je exhibicionistka, tak opravdu nechápu na co čeká? Na naší párty pozornost rozhodně mít bude! Pokud je to žena nesmělá, bytůstka, která by na takovou akci ráda, ale bojí se, že jí tam bude někdo obtěžovat, nemusí mít strach. Na naší párty máme silné vyhazovače a každý, kdo by jí proti její vůli otravoval, může být bez milosti vyprovozen bez jakéhokoliv nároku na vrácení vstupného.

Sociální fobici - si u nás bez problému mohou zalézt do svého koutečku a vše z povzdálí sledovat. A nikdo si nebude myslet, že jsou divní, protože my ostatní jsme ještě divnější! 😀

A nakonec negativisté a brblalové – tak ti ať si klidně zůstanou doma, kazit zábavu si nenecháme. Brblat si mohou jak chtějí, my to stejně budeme dělat dál jak chceme my! 🙂

 

Pravda, “být součástí komunity” je trochu zavádějící, ale vysvětlil jsi to krásně. Navíc jsou lidé roztříštěni na spousty skupinek podle sympatií. Což je na jednu stranu přirozené, na druhou stranu občas vznikají nepříjemné třecí plochy. Chtěla bych zdůraznit, že Adrienne fetish party je otevřená všem, kteří cítí že tam být chtějí. A přijde mi to jako docela vhodné místo právě pro nováčky. Pokud bych měla teď znovu definovat o čem je naše párty, je to zejména fetiš dresscode, taneční hudba, špetka programu a hlavně lidé, kteří fetišem a latexem žijou. Co bys k tomu dodal? 🙂

 

Motto, které jsi napsala na fb profilu párty je: “spojujeme fetish a taneční hudbu”, to byl a je náš primární cíl - ukázat, že i v českém prdelákově to jde! Česko má velmi vyspělou taneční scénu a už i poměrně silnou fetish scénu. Jen to chce ukázat, že jde mít kombinaci obou a publikum na to nechat nenásilně zvyknout. Myslím si ale, že i možnost BDSM akčnění musí být součástí, patří to k tomu. Proto k mottu dodávám, že děláme tanečně-akční fetish párty s dresscodem. Taky nechceme takový ten klasický model párty s pevně daným programem v určitou hodinu, který má zabavit návštěvníky, kteří okamžitě s koncem programu odchází domů. To v žádném případě… Naše párty bude mít program, to ano, nebude ale pevně daný, bude více spontánní a chtěl bych, aby se tam něco dělo průběžně až do rána a na různých místech klubu. Takže když někdo odejde brzy, může se připravit o nějaké zážitky. Stejně jako ten, kdo bude celý večer na jednom místě. Jestli se to povede, to uvidíme. S tím nám musí pomoci hlavně samotní účastníci. S Milim se skvěle shodujeme na tom, že nechceme dělat párty pro lidi, kteří přijdou být baveni, ale pro lidi, kteří se přijdou bavit. A my jim k tomu pouze dáváme příležitost!

 

Já si uvědomuji, že pro mnoho lidí je na fetiš párty ta hudba nadbytečná 😀 Ale jelikož to vzniklo jako párty pro mě a já mám ráda taneční hudbu, je to tam a bude to tam!! Představil bys nám trochu svůj DJský život, styl hudby který hraješ a nakonec jaký styl vybereš na naší party?

 

No jasně! Akorát je to už přes 14 let, tak přemýšlím jak to zkrátit. Prostě jsem jezdil na techno, kde se mi libila ta free hippie kultura, alternativa ke všemu tomu prvoplánovému čím je většina lidí podle jakéhosi manuálu masírována z komerčních televizí a rádií a kde to pro ně končí. Mě to nestačilo. Uvědomoval jsem si, že mě baví zjišťovat co je to za neznámou hudbu, která se mi tak líbí, a která je mnohem hlubší, když se do ní člověk zaposlouchá. A pak když už jsem jí znal a zorientoval se v ní, chtěl jsem jí předávat taky ostatním - stejně jako to dělali DJové, které jsem na akcích vídal. A tak jsem začal kupovat vinyly, protože opravdoví DJové tenkrát hráli z gramofonů, z CD hráli jen pouštěči písniček na přání na diskotékách. Jenže jsem je musel mít taky kde hrát, proto jsme s pár kámošema začali různě po klubech pořádat první mejdany a zvát na ně známější DJe. Díky tomu si mě všimli kluci z Drumandbass.cz a vzali k sobě. Nejdřív jako redaktora, pak i do bookingu. To už jsem jezdil hrát několikrát za měsíc po celých čechách, přišly hraní v Roxy, zvali si mě na Slovensko a párkrát i do Polska a dokonce do Berlína. Nahrával jsem mixy a dával je ke stažení na internet - to ještě žádný youtube ani nic podobného neexistovalo a mp3 se sety obecně se hledaly špatně.

 

Nikdy jsem nebyl ten typ DJe, který hraje prvoplánový hitovky jen proto, že se to zrovna líbí ostatním. Hraju co se líbí mně, chci aby můj set měl můj styl a mojí duši. Musí v něm být příběh, kterým člověka roztancuju. O to totiž DJovi má jít - nalézt desky, které spolu fungují dohromady a poskládat je za sebou tak, aby kontinuálně vytvářely náladu na parketu. Říká se tomu selekce. Dneska už mám pomyslné “vrcholné” období dávno za sebou. Hrávám spíš v malých a příjemných barech a klubech, kde mě to baví a mám lepší kontakt s publikem. A jak už to u DJů po tak dlouhé době bývá, začala mě bavit taky jiná hudba. Od drum & bassu, který stále miluju i hraju, jsem se vrátil k housu a technu, na kterém jsem vlastně začínal než jsem se stal DJem. Zažívám tak jakousi renesanci. Kromě dnb, housu a techna taky rád hraju psybreak nebo různý poslechový chill out věci. A když se párty zvrtne, tak i 80’ a 90’ disko věci co jsem poslouchal jako malej. Všechno samozřejmně z vinylů! Na tvé párty bych rád zůstal u nějaké kombinace techna, housu a electrohousu. Protože to nás baví všechny nejvíc a je to snesitelné i pro tu část lidí, kteří elektronickou hudbu neposlouchají. Na co bys nejraději tančila ty? 🙂

 

Ráda bych tančila v podstatě na to, co jsi vyjmenoval že plánuješ. 🙂 A pokud ses ptal jaký mám ráda styl, tak jsou to odnože techna a house. Ty přesné názvy ani neznám. Užívám si dlouhé sety, kde je konstantní rytmus a někam to směřuje. A nejlépe když mě to přivede trochu do tranzu. Psychedelické účinky jsou kouzlo této hudby!!  🙂

 

Ano přesně o tom to je! 🙂 To věděli už dávní šamani, kteří na bubínky hráli dokola monotónní rytmus a tím uváděli ostatní do transu. Techno není nic jiného než novodobé pokračování těchto rituálů. Základ je basová linka a na ní se pak odehrává příběh tvořený melodiemi nebo dalšími zvuky… Nejlepší servírovat na louce nebo na pláži, pěkně v přírodě za svitu hvězd nebo slunce. Tam si člověk uvědomí spoustu věcí 🙂

 

Jsem ráda, že to vidíš stejně jako já. Teď bych ráda ještě brnkla na trochu intimnější rovinu. Ty jsi dominatní. Co je pro tebe ve vztahu důležité z toho BDSM hlediska? Nechci se ani ptát na techniky ale spíš na to jakou potřebuješ dostat energii od partnerky aby ses cítil naplněný a spokojený. Oddanost, obdiv, pokoru, poslušnost, vyrovnanost v tom jak se doplňujete, ...?

 

“Dominantní” a “BDSM” vztah. To jsou takové dva termíny, na které mám asi dost specifický názor. Ostatně asi jako každý. Baví mě, když se mě někdo zeptá jestli jsem dominant nebo subík. Odpovídám otázkou: “a co si myslíš ty?” Dotyčného to většinou uvede do rozpaků a uvědomí si, že mě nezná. A o tom to je. Nechci být zaškatulkovaný, nebo hrát nějakou hru pro vanilky. Mám spoustu vlastností, některé mohou působit dominantně, některé ne. Člověk mě musí poznat, aby věděl jaký jsem. Navíc záleží na tom, koho mám proti sobě.

Když už na to přijde tvrdím o sobě, že jsem “přirozeně dominantní” - tedy tím způsobem jak to bývá vnímáno v majoritě vanilkových vztahů. Prostě chlap, který stojí za svým názorem, ale umí uznat omyl. Umí říct ne, ale i dovolit. Umí pevně chytit, když vidí, že to žena potřebuje, umí jí nařezat a chytit za vlasy, když to chce, ale taky se přitulit a pohladit jí. Chci být oporou, tím, kdo jí dá pocit klidu, jistoty a důvěry. Kdo jí zkrotí, aby byla poslušná. Ale tak, aby o tom nepřemýšlela, aby to přišlo samo a ona si to jen zpětně uvědomila. A to mě naplňuje - ten pocit, když si to uvědomí a spokojeně přizná. Tím mi vykouzlí úsměv na tváři. Od ní neočekávám nic, nemám rád očekávání. Chci jen, aby si to se mnou užívala - vím, že když si to bude užívat, tak vše ostatní jako věrnost, upřímnost a láska přijde samo a přirozeně. Nedávám ale vše zadarmo, metoda cukr a bič, ať už se pod těmi dvěma pojmy skrývá cokoliv, funguje. A funguje dokud jste ten, kdo je vždy o krok napřed a dovedete to provádět rafinovaně a přirozeně. Pokud je s tím vším partnerka kompatibilní, je vyhráno.

Lidé žijící BDSM životem mají tu výhodu, že přirozené vlastnosti, jako třeba poslušnost, submise, dominance, výprask, atd. pojmenovali a dali jim řád. Díky tomu si je mohou užívat, protože vědí co a jak si užívat chtějí. Ve vanilkovém světě všichni něco chtějí, hledají a očekávají a neví vlastně pořádně co. V BDSM to víme, máme rámcově definováno jak to má vypadat a tím pádem víme, co se od nás očekává. A ví to i ten druhý. Proto se oba umí vzájemně doplňovat a podporovat. Je to vysvobození z nejistoty a hledání.

 

Velmi podnětná odpověď, díky :). Děkuji i za celý rozhovor. A teď bychom si měli navzájem popřát ať zvládneme přípravy 😀

 

Rádo se stalo a neboj se, vše zvládneme! 🙂


Vyzpovídala ho Adrienne

leden/2018